Blog

Je to fofr! Už dva roky paralelního blogování na soukromém blogu a občasné založení myšlenek zde...

(Poslední společný den v Lesním klubu s kolegou Vláďou a dětma)

V návaznosti na nepříjemnou situaci na školení v lednu, jsme se s Honzou domluvili, že už na žádná vícedenní školení jezdit nebudu. Minulý týden jsme měli docela velkou debatu na toto téma. Objevila jsem totiž dlouhodobý kurz, který mne nejen láká, ale i jej vnímám jako nutnou součást jakéhosi zarámování a dokončení několikaletého profesního...

Už od února jsme v procesu stěhování směr Plzeň. Z menšího do většího. Ze samostatnosti do páru. Honza by nejspíše dodal "z horšího do lepšího", protože představa, že by to byl on, kdo se přesune k nám do maloměsta, je mu skutečně proti srsti.

32 let. Cítím se často i na padesát a výš. Historie nezatěžuje, ale ani nedává křídla. Osciluju někde mezi pohledem "přežila jsem toho tolik, že mohu být nejen pokorná, ale i zvědavá a otevřená dalším věcem", a "s tím, co mám za sebou, už potřebuju jen odpočívat, a raději nebýt vidět ani slyšet, abych nemusela spárovávat minulé s přítomným".

Jsou to už dva týdny od chvíle, kdy se mě pokusil kolega na školení znásilnit. Znásilnit nebo pokusit se někoho znásilnit - to jsou strašná slova. Nejhorší na nich je, jakou obří škálu situací skutečně pojmenovávají. Většinu lidí napadá, že znásilnění je hlavně situace, kdy na ženu skočí nějaký vandrák či úchyl z keře nebo v domě u výtahu....