Pilotní rok Manuálu pro život, aneb otevřeného psaní a publikace na vlastní triko se chýlí ke konci. Kromě téměř půlročního návratu k soukromému (a prakticky anonymnímu) blogu, k potřebě uzavřít to tady nedošlo.
Je půlka adventu. Na faktu, že žití někdy bolí a že bez psaní mi jde ledacos hůř, se nic nezměnilo. Ale nějak to dávám a hýbe se to k lepšímu. Piju zase čaje z Adventní sady od Vaníčků a připomínám si, že už je to téměř rok od chvíle, co jsem otevřela první sáček, a že to je skoro jako by to bylo včera, a zároveň ohromně moc v minulosti....
"Moje dítě se narodilo na Mikuláše, takže k nám žádný Mikuláš nebude chodit." "Přišlo by mi divné a nevhodné, abychom nejprve rozbalovali dárky a pak aby nějaký čert hučel, jestli byla hodná", říkám už jedenáct let svým známým, když dojde řeč na tyhle záležitosti.
Tramtadam, dlouhodobé mezinárodní školení pracovníků s mládeží skončilo. Vypadá to, že jsem úspěšně splnila vše potřebné k získání akreditace a YouthPassu :).
Minulou středu jsem krátce před ukončením programu lesního klubíku dostala na telefon zprávu od kolegyně z našeho projektu. Byl v ní odkaz na článek týkající se Gabriely Koukalové a odhalení desetileté anorexie. Zůstala jsem stát, neschopná ničeho. Po chvíli jsem se sbalila, jakž takž rozloučila a potácela se lesem směr nízkoprah.
Pondělí 16.dubna 2018, Divadlo Pod lampou, Plzeň. Dva hudební projekty Vampillia a VMO (Violent Magic Orchestra) z Japonska, předskokani čeští Insanidroid. Koncert, na který jsem se těšila od první chvíle, co mi Honza oznámil jeho pořádání.