Velikonoce! A není vejce jako vejce...

Letošní Velikonoce jsou a nejsou jiné. Nejsou jiné proto, že si nepotrpíme na zástupy koledníků, výzdobu chystáme spíše už v začínajícím jaru, a pro "líta" (zelené větévky přinesené z lesa) můžeme i nyní v době roušek. Ostatní tradice jako jít se opláchnout zrána nahá do potoka, nebo zapíchnout kočičky do brázdy průmyslově obdělávaných polí za sídlištěm době rouškové nepodléhají. 

Jedna ze dvou věcí, které letos  JSOU jiné než obvykle, je (kromě absence společných aktivit s předškolními dětmi) stopovačka, kterou jsme s Hoznou a mou kolegyní z práce (!) připravovali pro naše dcery, které bychom rády skamarádili. Nikdy jsem žádné plánované skamaráďování nepraktikovala, ale proč nejít naproti takové příležitosti, když kolegyně bydlí cca 4minuty pěšky od nás, a naše holky jsou o rok od sebe? 

Dopadlo to celkem hezky, holky prošly celou cca 3km dlouhou trasou, splnily zadané úkoly (například natrhat bylinky, složit velikonoční báseň, a samozřejmě v závěru najít schované dobrůtky), a to všechno v přátelském naladění. My tři dospělí jsme si příjemně popovídali a domluvili se, že můžeme v budoucnu zase něco podobného zopakovat. Vzhledem k tomu, že si Honza a kolegyně lidsky sedli, v tom cítím potenciál i dalších výletů a společných akcí.

(naše Velikonoční herna - žehlící prkno s rouškama, osení, truhlíky s klíčícími květinami,  a vánoční stromek čekající na přesazení do lesa)

Druhou věcí, která je u nás letos jinak, je návštěva Vaška s Tamarou. Jak se nám to osvědčilo na Vánoce, napadlo mne pozvat je i na Velikonoce. Jednak je svátek (volno z práce), druhak má Ingrid komu předat vajíčko a pentli. Za třetí jsem ráda, když Ingrid může trávit čas takto s námi se všemi. Je tam ta příjemná energie rodiny, kde se dospělí dokážou domluvit a vytvářet bezpečný prostor.

Odpoledne na mne dolehla únava. Ležela jsem v herně a zpoza přivřených víček blaženě sledovala, jak se vlastní a nevlastní otec společně s Ingrid ponořili do Carcassonne Lovci a sběrači.  Tamara klimbala na sedacím pytli, a dost možná si také užívala to, že se nemusí do ničeho zapojovat. Tohle je skutečně požehnání, takovéto chvíle, kdy to všechno funguje a já mohu jen tak být, a nedělat nic, než prostě a jen existovat.

Letos jsme použily jen dvě barvy kromě klasické cibule v punčoše. (Jedná se dokonce o velmi osobní dvojbalení Ovo setu - kdo neví, tak v Plzni na Plovárně na jednom hodně podzimním setu právě kapely OvO přeskočila asi první pomyslná jiskřinka mezi náma s Honzou :-) )

A vajíčka? Těch máme hned několik druhů...

Vajíčka moc doma nejíme, na Velikonoce jich přesto vždy několik nazdobíme a rozdáme. Letos to bude jiné, vajíčko dostane jen Vašek a Honza, zbytek půjde na pomazánku. A jak to souvisí s výše uvedenou fotkou?

Snažím se ve svém životě o nějakou šetrnost k přírodě a udržitelnost (a to takovou, abych se z toho nezbláznila, nebo se ze mě nestala pro okolí extremistka či ekoteroristka). Přípravky na mytí nádobí a úklid se dají vyřešit v dnešní době jednoduše. Když bych šla do úplných detailů, vystačíme si s octem, sodou, vymačkanými citrusy, solí, jablečnými šlupkami, levandulí, rozmarýnem, banánovými šlupkami a esenciálním olejíčkem.

S praním prádla je to pro mě jiné. Hodně z mých známých si připravuje doma vlastní prací sliz/gel. Takového levelu jsem zatím nedosáhla. Z nějakého důvodu mám na prádlo tak trochu úchylku, a mám ho ráda měkké a skutečně čisté. Vím, že ruku v ruce s domácím pracím gelem jde i namáčení fleků. Tím, že se často pohybujeme venku, se nám ty fleky na oblečení také často vyskytují. Téměř polovinu oblečení mám z nějakého funkčního materiálu, nebo vlny. Nejde mi to dohromady ani s namáčením, ani s domácím pracím gelem. Doposud proto prádlo pereme v ekoprášcích z DM, Yelow and blue nebo Ecoveru. Na sportovní jsem zatím neměla kapacitu vymýšlet nic extra, takže jedeme kompromis například Jelena, nebo DM.

Nyní (doufám) přichází přelom v naší prací domácnosti. V rámci home office jsem na jednom internetovém portále objevila EcoEgg. Dle recenzí není potřeba žádný prací prášek ani aviváž. Vajíčko prostě pere "samo" pomocí minerálních peletek. Mělo by zvládat bavlnu i směsy s bavlnou. Sport a vlna/hedvábí tedy zůstávají stále v nedořešené fázi, ale ten zbytek prostě můžu neřešit. Pro jistotu jsem pořídila ještě ruční odstraňovač fleků s nanašečem, a teď...se děj vůle Boží.

První pračku jsem dala schválně ponožky. Kupodivu je vajíčko vypralo až do jemného voňava! Jestli to takto půjde i s ostatním oblečením a ložním prádlem, budu skutečně šťastná. Žádné nakupovaní pracích prášků. Jedno EcoEgg má vydržet až 210 praček. To je rok praní!

Tak nějak koketuju s myšlenkou objevit skutečně eko prášek i na sportovní oblečení, a začít využívat - ano tady u nás v paneláku - vodu z pračky pro domácí účely, hlavně na zalévání potenciálního zeleného balkonu, anebo na splachování WC. Přála bych si, kdyby moje dcera mohla něco takového vidět jako fungující běžnou součást domácího provozu. Ona je, stejně jako její vrstevníci a vůbec generace našich dětí, o krok blíž tomu dělat věci jinak, lépe...

(a tady živí OvO - https://ovomusic.bandcamp.com/ , veselé Velikonoce!)