rozloučení s Blog.cz

Ke dni 16. srpnu 2020 byla zrušena platforma blog.cz, na které jsem od roku 2011 obývala svůj malý virtuální prostor. Dříve jsem koketovala s otazníky, jak všechny ty články, zápisy a fotky využiju, aby to k něčemu bylo. Pro mou dceru, pro mě samotnou, pro lidi kteří zažívají třeba i podobné věci, pro lidi kteří se s takovými věcmi nikdy nesetkali...

A pak, když přišlo oznámení, že v srpnu bude platforma ukončena, přišel klid. Je to tak, jak má být. I když nezažiju těch 10 let blogování, jako jsem o tom kdysi přemýšlela.

Posledních pár let už přibývalo minimum příspěvků. Hodně z toho, o čem jsem psala, jsem už zapomněla, nebo přijala jako součást života, kterou není potřeba znovu oživovat, nebo ji dokonce udržovat naživu jen pro jakousi demonstraci toho, že to "může být". 

Když se mě dcera bude v budoucnu na něco ptát, odpovím podle nejlepšího vědomí a svědomí. Blog.cz pro mě bude napořád symbolem cesty k uzdravení. Nikdy to nepřestanu opakovat. Kdybych tenkrát nezačala souvisle psát (a v určitou chvíli se neodstěhovala z rodného města), tak tady dnes nejsem. A i proto jsem přesvědčena, že dobré mít možnost vytvořit si dočasný virtuální prostor k existenci, když to v reálu nejde.

Já mám od prosince 2017 i tento prostor. Ale nejvíc prostoru mám v realitě. Tady je to něco jako osobní galerie myšlenek a manuálů, jak se dá na některé věci koukat, nebo co s tím dělat. Vše podtstatné probíhá v reálu. Tohle přeju i všem ostatním blogerům, pro které bylo odcházení z Blog.cz náročné, a doprovázely ho pocity zmaru a obav, co bude dál.