povzdech maloměstský
Tenhle text je blogový zápisek ze září 2016, který jako jeden z prvních dával impuls k veřejnějšímu psaní, než je "bezpečně anonymní" blog
Nezáleží, přes jaký filtr se díváš. Realita je stále stejná.
Hodně jsem přemýšlela, jestli o tom napsat nebo ne, ale vzhledem k tomu, jak se to objevuje v médiích, k tomu prostě chci něco málo říct. Pokud vaše dítě začne ve třinácti čtrnácti chodit za školu, chlastat, hulit, sexuálně tahat s mladistvýma opačného/stejného pohlaví anebo přímo uteče/zmizí z domu, chyba je velmi pravděpodobně na vaší straně.
Kdo se automaticky opírá o tu "potenciální trochu příčinu na straně mladistvého", je slaboch a je mi fakt blbě z toho, jak se tento typ dospěláků potom při průseru chytá jakéhokoli stébla, ať už úředního anebo mediálního, jen aby se "zátěž"(něco jako vina, ale to už je příliš silné slovo) rozložila do co největší plochy a zastřel se, alespoň na nějakou přechodnou dobu, ten čistý náhled.
Mezilidské vztahy jsou často křehké jako skleněný most
O křehkosti puberty z hlediska výchovných problémů jsem už psala víckrát. Dítě může být bezproblémové, ale s nástupem tohohle vývojového období se dospělí nestačí divit co se to děje, jak se dospívající mění, a jo, může se to nepěkně zvrtnout.
Ti, kteří chodí k nám do Klubu, ale v drtivé většině nejsou tento případ. Začíná mě nejen upřímně děsit ale i upřímně srát, kolik moc dospělých se snaží toto přesouvat do pozadí, anebo úplně popírat.
Včera jsme měli s děckama pilotní taneční lekci pod vedením lektorek. Jak je to tady v Hořovicích malé, samozřejmě se ledasco rozkřikne a hlavně tady mají lidi uši jak radary jen tak automaticky, protože ta "těsnota maloměsta" přináší hodně rizik, kterým se lidi snaží předcházet právě vyhrocenou ostražitostí na nesprávném místě.
Holt když nefunguje pospolitost "shora" (nemyslím Boha ale obyčejné úřednické instituce čili starosta, zastupitelé, odbory a spol), prostý lid snaží "svoje město" šéfovat samo,což znamená STRACH A HNUS. Strach teď nechám stranou, přejdu rovnou k hnusu, a to rozhovoru s panem Procházkou, řeklabychžesprávcemaleradějseneodvažujutotaknapsatprotožesinejsemjista klubu Labe, kde budeme s děckama tančit.
Přestože se jedná o projekt v rámci dotací sociální sféry, je potřeba platit pronájem prostor. Bez ohledu na to, CO za cílovou skupinu a JAK DLOUHO prostory bude využívat.
Nesmyslně bez ohledu na to, že jak objekt, tak subjekty využívající objekt, spadají pod jednu hlavičku tohohle maloměstečka Krajiny Kulturního barbarství, je potřeba platit komerční cenu pronájmu. Komerční cena bude v plné pálce znamenat, že tyhle prostory rozpočet projektu utáhne místo celého školního roku pouze jedno pololetí.
Fackovat slovy
Pokud na to fakt dojde, druhé pololetí si odtančíme přímo v Klubu, ale bude to technicky únavnější, protože se bude muset 2x týdně stěhovat XY židlí a skládat stůl. Ještě o dost horší pak bude to, že netančící budou 2x týdně "vyhozeni" o hodinu dřív než je normální zavíračka.
Cítila jsem se v tomto rozhovoru, ( v roli "doprovodu děcek z Klubu"), poměrně hodně obtěžovaná povídáním o principech pronájmu, proboha co mi je do toho...Že jste v těchto věcech hovada vím i bez těchto informací a narozdíl od lidí z komunitního plánování nemám přesné povědomí o parametrech projektu, ale úplně mě dostalo zcelamimotéma "upozornění", že bychom jako Klub mohli dostat "od města" výpověď v našich stávajících prostorách bývalého kina, když neinformujeme majitele (čili město) o určitých incidentech, jako se staly například minulý víkend. (Šlo o "vloupání" několika děcek do budovy, kde nám vyjedly zásoby z lednice a pár věcí střelily do zastaváren.)
Zmohla jsem se pouze na sdělení, že tu nebydlím ještě dost dlouho na to, abych věděla komu mohu říkat jaké informace a že předpokládám že o tom majitele bude informovat policie, čímž jsem si asi zadělala na nepříjemno.
EDIT 11:28: jo, tak jo no...nasrat. Achjo, bolí a unavuje mě dívat se na to
jak se leniví...nad těma ohyzdnýma paběrkama cizích výkonů
ale stejně --- mě to asi vlastně baví, protože to žiju, zatím dýchám a nemám pocit, že to s Klubem projedeme. Minimálně ne všechno, a minimálně ne bez "odporu". A nejvíc příjemné na tom je, že čím víc do hloubky to jde, tím víc jsem v tom pracovně a ne osobně.
Jo, dobře se to píše, ale stejně nesouhlasím. Může být lépe. Dnešní vůle k životu 1:1, ale vím, že to bude lepší.