O tradicích a svátcích obecně i osobně

Na mezinárodní konferenci, která proběhla loni v červnu, jsem byla součástí týmu věnujícího se Tradicím a svátkům. Z původních deseti minut tlachání s veřejností vznikla téměř hodina dialogů, čmárání na flipchart a tvoření "magického kruhu" prostřednictvím karet cností. Téma jsem si vybrala víc náhodně než cíleně pár týdnů před konferencí, a až několik dní předem jsem si uvědomila, jak propracované to rozhodnutí bylo. 

Předně mi to ukázal strach, jak budu k cizím lidem mluvit z pozice "znalého" člověka, který ví, o čem mluví. Já, která si teprve zkouší samotný život.

"To už jsem na tom tak dobře, abych mohla pobízet ostatní?" No asi jo, když se to děje, řekla jsem si nakonec. 

pohanské znázornění ročního cyklu

Hlavním sdělením směrem k posluchačům byl samotný význam udržování určitých tradic (prakticky jedno z jakého "kulturního či spirituálního" pytle si to dospělý bude tahat), a to předávání orientace v čase a předávání kvalit člověka, které ve formě pojmů nejsou pro děti srozumitelné natož uchopitelné.

Vycházíme z poznatků o tom, že děti nejsou schopny vnímat čas lineárně, zato v kruhovém (spirálovém) rozložení se cítí bezpečně, protože mohou procházet skrz, dle vlastní potřeby. Opakovaným prožíváním určitých rituálů (slavností) se čas stává uchopitelným, a stejně hezky se vstřebávají vzorce myšlení a chování lidí, (kteří figurují v příbězích k daným obdobím se vztahujících).

Pro mě je tohle téma velké jako moře, a rezonuje ve mě hned několik možností, jak k tomu přistupovat.Největší neznámo a nepříjemno se týká mě samotné, která ve své přirozenosti nemá potřebu vlastně cokoli "slavit", ale bez problémů se přitom aktivovuju v rámci hromadnějších akcí. 

naše  mandala u příležitosti jarní rovnodennosti na Místečku LRK Mohykáně

Tradicí a svátkem můžou být rozumněny konkrétní body v (kalendářním) roce.  Na konci léta, kdy jsou stromy připravené a začínají vypouštět své semenáčky do větru,i my vypouštíme děti vstříc neznámu, novému růstu, ať už do školky anebo školy.

Při sv.Václavu si připomenem hojnost, se sv.Michaelem přichází výzva bilancovat dosavadní počínání, která vede k odhodlání porazit vlastní "draky".  Sbíráme odvahu na dobu úbytku, tišení, stahování energie dolů, do hloubky, do nitra,odkud čerpáme inspirace pro růst našich kvalit. Dvě takové, soucit a bezpodmínečnou štědrost, nacházíme ve sv.Martinovi a Mikuláši.

Snadno zaměnitelné, ale významově velmi rozdílné draka porazit a draka zabít. 

Posilování kvalit je přínosné i v době adventu. V tomto období si lze připravovat nitro pro zažehnutí Světla, které se odráží ve svíčkách Vánoc, aby nám dalo sílu "přežít" dvanáct svatých nocí do Tří Králů, často symbolizujících dvanáct následujících měsíců. Zajímavé třeba je, že z těhle dvanácti dnů a nocí měli i naši nekřesťanští prapraprapředci velký respekt. Lidé se věnovali hlavně sami sobě,mimojiné se v tomto období nesouložilo, protože dítě splozené v tomto velmi zátěžovém a rozhodujícím období by mohlo být oslabené a náchylné na neštěstí.

Hromnice, příslib Světla i v nadcházejícím roce, vede zvolna až k bujarým Masopustním oslavám, kdy máme jedinečnou možnost pobavit se s osobními diblíky a démony beze studu a obav! Doslova. Jestli něco poznat a vypustit, tak na Masopust ideálka!

Popeleční středa dává naopak jucháním STOPku a připravuje nás, podobně jako advent, na intenzivní a zásadní proměnu. Proměnu do jara, symbolicky započaté vynášením zimy (myslíte, že i v minulosti se "obětovala" jen nějaká figurína, hadrová pana Morana? Ne.)  

Pálení Morany v našem LRK Mohykáně

Velikonoce značí pomyslný konec zpytování a čištění se v novém roce, prostor tak víceméně pro vyklidnění a stabilizaci, oslava noci ohňů (Čarodejnice/Beltaine...), slunovrat, Svatojánská noc, všechno vesměs milé záležitosti.

V létě se radujeme, pak tu jsou dožínky a ejhle...opět se k zemi snášejí semenáčky, opět naše děti vkládáme do rukou vzdělávacích instutucí, a jede to nanovo. 

...

Dítěti se opět zpřítomňují příběhy a prožívání, znovu se skrze ně obrací jak do sebe, tak okolo sebe, oprašuje si vzpomínky a porovnává si je v sobě s aktuálním stavem, aktuálními situacemi...A to je základ pro budování hodnot, přístupu a porozumnění vůči Světu. Tak........

Loňský masopust

Výpis, který jsem vypsala výše, není univerzum, které bych považovala za klíčové. Je to výpis toho, co s dětmi udržujeme my v našem lesním klubíku, a co plusmínus "doporučujeme" otevřeným přizváním rodičů docházejících dětí i přátelům našeho spolku.

Pro každou rodinu přitom vůbec není nutné tyto tradice udržovat. Bohatě stačí mít vlastní, opakující se srozumitelné rity (například sobotní společné snídaně a v neděli společné koukání na film), které dítěti předávají mnohem víc,než verbální přenos informací ("víkend to je sobota a neděle, a znamená to, že se nechodí do práce").

Děti se učí především prostřednictvím příběhů, pozorování a přímých zážitků,a čím víc se dospělým podaří ty všechny důležité a praktické informace, nezbytné pro kvalitní prožití života, přenést do "hravé" zážitkové opakující se formy,tím víc stoupá jistota, že dítě bude umět nejen vnímat a chápat, co se kolem děje, ale bude i schopné pracovat s otázkou "PROČ", bude schopné pracovat samo se sebou i v zátěžových obdobích a bude mít inspiraci a motivaci pro hledání východiska,a to všechno díky tomu, že bude mít zažitou a zvitřněnou dostatečnou výbavu.

Maškarní na ledu 2017, takový "jiný masopust" u nás v Hořovicích

Já například nesmírně obdivuju Ingrid za to, jak zvládá absolvovat různé nástrahy tělocviku, aniž by si z toho odnášela trauma. Nemá přirozeně danou prioritu v řízeném výkonném pohybu, takže ačkoli ujde s naloženou krosnou i patnáct kilometrů za den a slaní bez větších obtíží i desetimetrovou průrvu, nevyšplhá na tyč, na kruzích se sotva udrží, do cíle dobíhá jako poslední a s házením míče taky žádná hitparáda. 

I přesto se jí spolužáci nesmějí a Ingrid se s naprostou samozřejmostí účastní všech povinných "závodů" a "sportovních dnů", které škola velmi ráda pořádá. Těch nepovinných se samozřejmě neúčastní, k tomu si došla sama a já mám z toho opravdu radost, že to nebere jako prohru nebo jako známku selhání.

Vandr 2017

Loni se vynořil z temnot velký otazník, respektive vykřičník za to, že moje obzvláštěvpředloňskémpodzimuaziměsevyskytující poznámky o tom, jak jí Ingrid blbě, že z toho bude mít břicho a špatný rozložení tuku v těle, můžou tuhle jedinečnou "srovnanost se svým přirozeným nastavením" pěkně posrat.
Místo abych zapracovala do našeho normálního provozu nějakou pohybovou zábavnou aktivitu, která by (opakováním) byla prevencí proti prohlubování fyzické antidispozice, cítím se jen bezmocně a nespokojeně, že Ingrid ráda baští místo ráno večer. Shit Kristýno!

I domluvily jsme se, že budeme chodit běhat spolu. Já jsem schopna dávat obden čtyři kilometry a věřím tomu, že si jednou ty čtyři kilometry zaběhneme spolu. Věřím tomu, že Čudle bude běh bavit, a že je to nejlepší pohyb, který jí může přinést velké zlepšení jak pro tělo tak pro duši. 

Skrze teorii a větší balík z "praxe našeho života" se dostávám k závěru. 

Je jedno, jestli "slavíte" Vánoce anebo víkend, ale dělejte to s dětma společně, vyprávějte k tomu doplňující příběhy a hlavně to dělejte dokola a dokola. Není nic divného, když chce dítě slyšet měsíc vkuse jednu a tutéž pohádku.Není nic divného, když chce dítě furt dokola hrát jednu a tutéž hru,nebo když vyžaduje fut jedno a totéž pískoviště, protože...teprve až to bude mít dostatečně zažité, posune se dál a začne chtít něco dalšího/jiného, stejně jako se jaro přesune k létu, potom do podzimu, do zimy a zase do jara.