Není proč (uzavření cyklu básniček pro KáeLBéKá)

Není už se čeho bát,

není proč úzkostnět a vykašlávat písek z duší,

otrhán je celý sad,

naše "Ty a já" si odlétává s vahou muší.

Baví mě zkoumat naše uplynulá slova,

nosiče sdělení a cituplných zákrutin,

touhu jít dál, znát i víc a znova,

mi nevzal konec náš a velký stín...

co rozprostřel svá hebká křídla

nad krajem naší blízkosti -

- láska bezbřehá má pod zemí svá vřídla, 

my jen našli břehy lidskosti .

Není už se čeho bát,

to nejtěžší je za námi,

dali jsme to nadvakrát,

přichází jaro - odleťme s vranami.

...

(vzdaluji se. Tvoje K. )