(Ne)klid a izolace tvůrčí energií

Vracím se velmi zvolna k focení zrcadlovkou. Ležela mi déle než rok v kanceláři v šupleti, tichá připomínka toho, co všechno mohu s klienty dělat (a co jsem už déle než rok nedělala), a zároveň ještě tišší připomenutí toho, že focení mohu využít jako osobní podporu v době, kdy se propadávám do pocitu šera. To se mi poslední týdny děje, takové to od ničeho k ničemu a nic víc. Ze dřívějška vím, že v takovém období je lepší tvořit, než přemýšlet. Tvorba mi pomáhá prociťovat se dolů z hlavy do těla, do hrudního koše, do kyčlí a do lýtek, do koncových článků prstů. Dech se mění a prohlubuje, napětí ve vnitřních svalech polevuje. 

Je to uvolňující, jen si to dovolit...

Poslední tři roky píšu hrozně málo, ale letos píšu víc než vloni. Dokonce se mi objevují nová témata, nad kterými bych asi ještě před rokem dvěma mávala rukou a říkala "to se mě netýká, to není o mě". S postupujícím podzimem a blížícím se adventem si tvorbu mohu odložit, uskládat na kopku jako shrabané listí na kompost, a čekat, jak se to bude ukládat do zimy, zapadávat sněhem, a tiše, tichounce a teple prohnívat až k dalšímu jaru.

A ještě než se prodýchám k vlastnímu tvoření, ráda bych se pověnovala dílům, ke kterým jsem se dostala skrze poslech rozhlasové stanice Vltava. Právě Vltavu totiž nejčastěji ladím v autě, nepouštím-li zrovna některé z CD. 

Vltavu jsem si začala dopřávat už v roce 2018, kdy jsem několikrát týdně jezdila Hořovice-Tachov a zpět.

 Bylo to období nástupu do Tísně, kdy ve mě doznívalo vše spojené s odchodem z nízkoprahu, a zároveň odpověď na uvědomování si, jak MOC mi chybí normální lidská nepracovní hlasová komunikace. Velmi jasně si pamatuju, jak jsem si jednoho (podzimního)dne doma večer uvědomila, že nemám kolem sebe kromě Honzy prakticky žádnou osobu, se kterou bych si mohla jen tak nepracovně povídat. S lidmi kolem našeho Lesního klubíku se to téměř vždy stočilo k provozu či poměrům v Hořovicích, anebo jsme se bavili o dětech. Na školeních jsme se zase bavili o našich pracovně-projektových záměrech. Jinak byla moje komunikace prakticky stále nástrojem práce, anebo výchovy. 

Moci slyšet knižní a divadelní recenze, četbu na pokračování nebo rozhovory se zajímavými osobami u nás v republice pro mne bylo jako balzám na duši, stejně jako vážná hudba, jazz anebo experimentální tvorba, kterými je Vltava prostoupena. Mnoho z pořadů a rubrik se pro mne stalo také inspirací k domácímu vyhledávání, poslechu, návštěvě či četbě.  Především se jedná o tyto záležitosti:

Divadelní hra belgického dramatika a spisovatele Maurice Maeterlinck "Modrý pták" (https://www.youtube.com/watch?v=flLg2O-0Vf4) - Děti chudého dřevorubce navštíví v noci čarodějka, a vyšle je na výpravu za Modrým ptákem, kterého potřebuje, aby rozveselila svou dcerku. Také dětem zapůjčí diamant, který jim umožní vidět duši věcí, a opatří je doprovodem v podobě ztělesnění živlů, jídla a zvířat. (Chléb, Cukr, Oheň, Voda, Světlo, Kočka a Pes.)

Rozhlasová hra Jaroslava Havlíčka "Neviditelný" - (https://www.youtube.com/watch?v=loiRJ7Si4y8) : Inženýr Petr se velmi účelově přižení do rodiny zámožných továrníků. V domě žije kromě jeho ženy Soni a jejích rodičů bratr majitele továrny, Cyril, který je narušený a považuje se za neviditelného. Soňa je ke svému strýci přitahována a zároveň se jej bojí. Cyril se jednoho dne rozhodne k Soni přiblížit, načež je odvezen do ústavu. Nedlouho poté Soňa zjistí, že je těhotná. I přes jasné vyloučení Cyrilova otcovství si Soňa začne myslet, že ji Cyril znásilnil a že čeká jeho dítě, a z původní nenávisti a odporu se její city přehoupnou v chorou lásku. Postupně se u Soni rozvine psychiatrická porucha, kterou v ní Petr účelově podporuje, a žena později spáchá sebevraždu. Nedlouho poté umírá i její otec, majitel továrny. Petr si však dosaženého bohatství neužije. Jeho syn je degenerovaný, továrna zkrachuje. 

Antonio Caldara "Maddalena ai Piedi di Cristo" (https://www.youtube.com/watch?v=wZ85C2u3GRU) - Skladba je dramatická a velmi melodická. Její hudební výraz je nesmírně hluboký, odpovídající biblickému námětu. Ústřední postavou je kající se Marie z Magdaly, stojící pod křížem Ježíše Krista. Na Vltavě pouštěli jen výsek koncertu, kvůli  kterýmu jsem si odstavila auto a odložila o 10minut konzultaci s klientem, protože jsem si chtěla doposlechnout do konce. Na youtube jsem dlouho hledala nějakou komplet verzi celého oratoria!

Komiks "Sabrina"  (https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/nick-drnaso-sabrina-komiks-recenze/r~fd8b0edc91f911ea95caac1f6b220ee8/ ) - recenze na webovém odkazu vystihuje krásně, i když si myslím, že nebýt hodnocení literárního kritika na Vltavě, nepořídila bych si ji domů. I když má Sabrina přes 200 stran, přečetla jsem ji prakticky jedním dechem. Neuvěřitelně realisticky zpracovaný vliv masmedií na psychiku traumatizovaného člověka. Bez příkras.

Výstava "Softshell" v pražské Entrance Gallery (https://www.artmap.cz/kristina-fingerlandova-softshell/) - vynikající výstava zaměřená na bezpečný prostor! Dvě tvůrkyně skrze instalace, performance, zvukový doprovod a výtvarné umění hledají cestu, jak se vyrovnat s úzkostmi, lidskými nejistotami a negativními náladami. Safe space vnímají obě jako fyzický a duševní prostor, nacházející se někde mezi utopickými představami a každodenním životem.

Kniha "Mizérie" od Andrzeje Tichého (https://www.databazeknih.cz/knihy/mizerie-421764) - pro mne zajímavý vhled do tématu, nad kterým jsem se nikdy dříve nepozastavila.

Kniha "Pouta" od Francouzské spisovatelky Delphine de Vigan (https://www.databazeknih.cz/knihy/pouta-385055) - obsahově velmi znepokojivá četba, ale ve vysoké kvalitě.

Dokument "Viva Video Video Viva"  (https://www.youtube.com/watch?v=r6OAyhfGbAQ)  - vůbec jsem nevěděla, že se u nás proběhla v roce 1989 nějaká výstava Den videa, stejně jako pojem "videoart" pro mne byl poprvé srozumitelně přiblížen.

Výstava "TOY_BOX: SKLENĚNÁ STĚNA" (https://www.jatka78.cz/en/article/vystava-toy-box-sklenena-stena) - bravurní zpracování tématu důstojnosti zvířecího života. Díla, která dokázala zasáhnout do středu!!!

Kniha "Ostře sledované vlaky" od Bohumila Hrabala (https://www.databazeknih.cz/knihy/ostre-sledovane-vlaky-2465) - znám z dob školní docházky, nyní jsem měla možnost slyšet v četbě na pokračování závěr knihy. Syrové a upřímné. Vedlo mne to k zamýšlení o hrdinství a dělání správných věcí, o nasazování vlastního života za plošné dobro dalším lidem. 

Počin "RurArtMapa" (https://rurartmap.net/) - mapa míst, kam se dá jet za skutečně zajímavými prožitky. Mapa ekologických a uměleckých projektů rok po roku.

Trans umělkyně "Lyra Pramuk" a její vokální počin na debutovém albu Fontain (https://www.youtube.com/watch?v=7-AXArGRIH4&list=RDAOPU5b4hjZ-djMMnloTtbdUA&start_radio=1 ). Z webu rozhlasu Vltava si vypůjčím tento trefný popis: V Berlíně usazená americká hudebnice Lyra Pramuk tvrdí, že největší současnou tragédií je zničení malých lokálních komunit, které smetla globalizace. Vyzývá k tomu, abychom tyhle komunity začaly tvořit znovu: třeba i v digitálním prostředí. Občas to zní, jako by Lyra Pramuk vyvolávala kolektivní paměť. Její hudba, poskládaná z navrstvených vokálních stop, připomíná zapomenutý rituál nebo slavnostní sešlost. Vychází z ní archaická energie, archaicky ale vůbec nezní. Poměrně prostá strategie, totiž trpělivé vrstvení, je totiž v jejím podání obohacená o spoustu dalších motivů. (zdroj: www.vltava.rozhlas.cz)

Kniha Simona Manewa "Skleněný pokoj" (https://www.databazeknih.cz/knihy/skleneny-pokoj-285387) , věnovaná vile Tugendhat. I přesto, že jsem rodilý Brňák, jsem si k této památce nikdy nenašla cestu, a dostat se k četbě v takovéto románové podobě pro mne bylo velmi občerstvující. Hned se cítím více znale!:)

 Elektro-experimentální hudební formace "Tangerine dream"  (https://www.youtube.com/watch?v=cAULWs7utMk) - není co dodat, naprosto úžasné a luxusní!!!