Masopust v Roztokách

Už několik let jezdíme do Roztok u Prahy na masopustní veselí. Rok od roku mám pocit, že je tam čím dál víc lidí, ale zážitek je to stále velmi příjemný! Nejen kostýmy a maškary, ale i hudba, tradiční podšablové tance, tématická divadla a vystoupení, a samozřejmě vyhlašování královny masopustu tvoří skutečnou masopustní atmosféru.

Letos se podařilo unikátní selfie s emeritní královnou masopustu!

Na waldorfských seminářích nám Stáňa přibližovala toto období jako možnost setkat se se svými ďáblíky. V minulosti probíhaly v rámci masopustů leckdy až krvavé orgie, a všechno zůstávalo zahaleno jakýmsi tajemnem (a maskami). Pro děti to může být dobrý čas na to "dovolit si vyzlobit se ve vší parádě" (koneckonců i starosta Roztok vždy uděluje maškarám na jeden den vládu a zahajuje masopustní průvod povolením dělat vylomeniny a zlobit i úřední osoby...

Co si osobně užívám, jsou masopustní divadla. Takové morbidní legrácky, které tam divadelní mikrosoubory předvádí, to jsem nikde jinde neviděla! Letos jsme dostali nadílku v podobě hraného představení "hlavounů", a loutkového divadélka o kašpárcích, krokodýlovi, zabijáckém hospodském a o smrti, která si nakonec vezme všechny. I toho zabijáckého hospodského, i nevinné (ale uřvané) děťátko...

Zajímavé pro mne je vždycky sledovat reakce dětí. Co na to říkají. Kolikrát je divadlo kontrastem dětských loutek či přístupu herců, a naprosto syrového obsahu. Děti se ale vesměs baví. Každý rok se najde pár, které se rozpláčou nebo se bojí, a rodiče je pak odnáší/odvádí, ale většina to dává s přehledem. 

Mám takovou teorii, že děti jednak dokážou nějak intuitivně vnímat, že dnešní den se dějou věci, které jindy ne, a že si svým způsobem dokážou užít to zlo a násilí zabalené ve vtipných hláškách a divadelním kabátku. Ruku v ruce s tím dle mého názoru jde i podpora ze strany rodičů. Dovysvětlit, zarámcovat...