Koncem roku to nekončí

Spousta lidí myslí na Silvestr jako na pomyslný konce roku a zaplavuje se pocity očekávání KONCE něčeho, co už je nebaví, netěší nebo vyloženě sere. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale letos nešlo nevnímat objevující se přání "ať už to skončí, a přijde něco..." nového? Lepšího? Nebo je jedno co bude a hlavní je, aby skončilo to, co právě probíhá? Taky možnost...

Pohled z okna pokoje kluka, kterého mám ráda.  

Přeplněné popelnice. Jedno jestli je to Plzneň nebo Hořovice anebo Silvestr či pátek odpoledne. Nevím, zda se mám v duchu usmívat nad tím, že se třídí, anebo se nechat pohltit úzkostí z toho, že máme  furt TOLIK bordelu, tolik krabic, tolik papíru, tolik pytlů s odpadky...

Mám být vděčná za to, že nežijeme v nedostatku? Může se vděk obejít bez racionálního zhodnocení protiváhy?

Večeře v jinaksetvářícím fast foodu

Když se podívám, kolik se toho vyhodí po jedné mé večeři v pitomé salaterii, skoro bych si dala facku a pár hodin hladovky. 

V reálu si tam ale zajdu zase, dostanu-li v centru Prahy hlad a nebudu-li mít čas hledat nějakou restauraci, kde za obdobné jídlo nenechám dvakrát tolik peněz. Od toho takovéhle rychlo jídelny přeci jsou, ne? Aby se lidem ušetřil čas a peníze, a přitom do sebe neházeli vyloženě smažené řízky a hranolky... Z hlediska odpadu je to ale stejná verbeš jako Mekáč, BurgerKing a spol. Nemá smysl žádat obsluhu o tác bez spodního papíru, kafe bez víčka a nebalený chleba, když vím, že tyhle šaškárny přikazuje provozní řád.  

Cítím se v hrozné úzkosti, přemýšlím-li nad skutečně efektivním řešením. Můžu si nosit všude s sebou dostatek jídla, ALE ... pro mě coby pro člověka, který si prošel XY lety s poruchou příjmu potravy, to není příliš vhodné. Úzkost, která by mohla nastat, kdybych náhodou dostala chuť na něco jiného než co bych si připravila, mnohonásobně převyšuje úzkost z odpadu.

Možná je řešením prostě ty všechny papíry neušpinit, z tácu sebrat ještě dřív, než se člověk pustí do jídla, strčit si je do tašky a přijít potom doma v klidu na to, co z nich vytvoří. (Je to pitomost, stejně jako přemýšlet nad tím, jak snížit objem papírových odpadů v rychláčích. Když nebude poptávka, nebude nabídka, takže jako nejlepší se jeví mít prostě dost času na to, abych si mohla najít lepší místo na jídlo, než je rychláč).

Abych si neříkala, že u nás v Hořovicích hraje roli opravdu každý metr, a že udělat několik kroků navíc může být skutečně problém, představuju si, že  tady využíváme speciální materiály, které se jako plast jen tváří, a že jednou budou kbelíky z recyklovanýho papíru jako standard.

Má-li být Silvestr tím mocným lomítkem mezi útrpným strašným dobíhajícím rokem, ať je to teda se vším všudy - ve 2018 bude míň bordelu, jak hlásájí statusy na fejsbuku některých mých přátel? Jak se takové novoroční přání vlastně plní? 

Vůle k životu dnešní den nic moc. Těším se ale i tak na svůj další čaj z Adventní sady.