Ještě nespím

...po nevím kolika měsících už,

jsem objímala vlastní sestru,

popravdě spíš držela ji v náručí,

je slabounká jak pomačkaný novinový papír,

do toho bál by ses zabalit i ten nejkřehčejší dárek,

a na tapetu bylo

by

to škoda

(mluvit).

Co na tom, že bych chtěla ještě před usnutím o tom chvíli smuténkovat...

Co na tom, že nemůžu se před hrůzama reality do snů schovat...

Soused odnaproti si zas pouští porno,

umělá rytmická spoušť člověčích vzdechů

se jak otravný kouř plazí škvírou u podlahy,

a absence živé vrzající postele,

či sténajících matrací pod náporem lidské snahy

mi bere i tu poslední chuť

masturbovat.

(psáno 3.2.2016)