Bez podpisu (jednakáká)

V garsonce velikosti Tvého těla,

zdi polepené plakáty všech duší,

těch které už zlákala jsem,

i těch, které bych zlákat chtěla.

Po nocích na ně škrábu linky tuší,

trhám jim rohy, nehty vydrápávám rýhy,

jsem rychlá jako pohyb křídel muších,

čistá jak kůže bez jediné pihy.

Jsem to všechno, co potkáváš ve snu,

jsem to nic, co by zbylo kdyby člověk zesnul,

jsem to plno, které cítíš při nádechu,

jsem ten průvan, kterým větráš příval vzdechů,

jsem ta krůpěj, kterou stíráš dlaní z čela,

jsem i slza, která z oka vyřinout by chtěla,

jsem náplň Tvého obsahu, 

žijící v jednakáká Tvého těla.