Advent 2020

Advent začíná pulsovat v mém těle, ředí mi krev tak jako každý rok. Před pár dny děti v některých školkách a školách naslouchaly vyprávění O otci Jakubovi a hadovi, procházely se svým světélkem spirálou z jehličí, a postupně ji rozsvěcely v postupujícím večeru. Zářivá spirála pak symbolicky započala čtyřiadvacetidenní putování k opravdovému Světlu, Vánoční obrodě naděje, zažehnutí nového...

U nás doma se už spirála nekoná, letos víc než loni poznávám, že spirituální rozměr v nitru dospívajícího člověka již nepotřebuje tolik okázalostí vnějších. První neděli adventní u nás byla ještě podzimní výzdoba. Věnec a chvojí nazdobila Ingrid se svou kamarádkou až v pondělí posledního listopadu se slovy údivu nad tím, proč by měla být vánoční výzdoba když je ještě podzim...

S ohledem na proces nabíhající puberty (viz.minulý článek) to beru. A beru to také proto, že první adventní neděli bylo hlavním tématem dne příchod dvou nových členů domácnosti - dvou samiček gekončíků nočních, Penelopy a Guinevry. Nejžádanější dárek dcery ke 13. narozeninám.

Místo (první) svíčky na adventním věnci se u nás tedy v neděli 29.listopadu 2020 rozsvítila červená výhřevná žárovka v teráriu! Co se radostných plamínků v očích týče, zafungovala báječně! Po hrozně dlouhé době jsem se cítila v roli rodiče uvolněně a vyrovnaně. Žádná vnitřní pnutí, že bych ještě měla to anebo tamto. 

Na letošek zbylo posledních pět pytlíků z adventní čajové sady od Aničky z lesního klubíku. Tahle krabička čajů stála při zrodu celého tohohle experimentálního virtuálního prostoru, a já si musím pečlivě zhodnotit uplynulé čtyři roky a promyslet, co se bude nebude dít dál. Zatím mám vypité už tři čaje, číslo 2, 3 a 8. Čeká mne ještě číslo 16 a nakonec....i číslo 24. 

EDIT 20.12.2020 - přemýšlím, že letošní rok pomalu uzavírám mnohem víc, než ty uplynulé roky, které zde mapuju. Možná to souvisí s "desetiletým výročím" mého životního předělu, který si potřebuju připomínat, aniž bych o to vlastně stála. Mísí se ve mě úzkost z toho, jak mám dál pokračovat (a jak vlastně shrnout to, co se uplynulé čtyři roky dělo a za čím jsem šla), a předvánoční útlum a vědomé oddávání se klidu a ztišení. Zhoršující se situace okolo koronaviru taky nejde přehlížet, dotýká se hlavně tím, že jsou zavřené školy a velká část energie proudí do učícího procesu s Ingrid. Kombinovat toto se vším ostatním přináší únavu. Některé dny si připadám jak v roce 2017, kdy jsem balancovala na hranici únosnosti. Honza často zmiňoval v posledních měsících/týdnech, abych si zašla na krevní testy, zda opět nedošlo k rapidnímu snížení červených krvinek, ale z vícero důvodů do toho nechci jít. Hlavním důvodem, proč se mi do toho nechce jít, je spojení anemie a ztráty chuti do života. Nechci si potvrdit, že se mi to děje zase, protože věřím tomu, že je to přechodné období, související s probíhajícím výcvikem a dalšími okolnostmi, které mi do života vstupují, a které mění dosavadní procesy. 

Co se klasických příprav na Vánoce týče, letos stíháme s přehledem i pečení cukroví:), a to dokonce převážně bezlepek či vegan. Jsem ráda, když mohu cukroví nabídnout prakticky komukoli, aniž bych musela řešit, zda to nebude problém.  Letos jsem našla na webu www.slamavbotach.cz výborný recept na medové perníčky, které vyloženě nadchly Ingrid, která jejich tvorbou a zdobením strávila několik večerů! Mouku jsme si přizpůsobily, zbytek ponechán v originálním znění. Dovolím si sdílet, protože jsou opravdu luxusní (a mám radost, že jsme se letos vrátili k přirozenějšímu zdobení, než cukrovou polevou) Zatím všichni, kdo perníčky viděli/ochutnali, jsou nadšení.

Recept: 1kg žitné mouky (hladká , ale může být i chlebová), případně jiná bezlepková

200g špaldové nebo pohankové mouky

900g tekutého medu (velká sklenice!)

1 kostka alsanu (případně 1 kostka máslo)

4 celá vejce (nebo 2 banány + 2 polévkové lžíce kokosového oleje)

1 lžička soli

1 lžička jedlé sody

1 lžička kypřícího prášku

1,5 lžičky perníkového koření

Nastrouhaná kůra z citronu (trocha)

Na potírání: cca 2 žloutky

Na zdobení: cokoli 😊

Postup (ideálně večer udělat těsto!):

Med do mísy, přidat k němu změklé máslo, promíchat

Ve druhé míse smíchat mouky, prášek do pečiva, sodu, sůl, perníkové koření a kůru z citronu

Směs přidat do medu s máslem

Přidat 4 celá vejce/banány s kokos.olejem

Pracovat s těstem. Hníst. Pokud se lepí, přidávat mouku na ruce (myslím že celkem se tímto přidá max. 50g mouky)

Vypracované hladké nelepivé těsto zabalit do folie a nechat do druhého večera v lednici!

Vykrájet, udělat dírky na ozdobu, potřít žloutkem (ne moc, jen zlehka aby se neucpávaly dírky), dozdobit a dát péct na 175°C na 7-12minut do trouby. 

EDIT 24.12.2020 : Dnešní den proběhl v příjemném rytmu. Návštěva Vaška a Tamary přinesla více příjemna. Stále cítím určité napětí mezi námi s Tamarou, ale přijímám to jako fakt, jako něco, co není víc moje než její. Poslední sáček adventního čaje je fuč. prázdnou krabičku si hýčkám mezi ostatními čaji, a nevím co s ní dál. Co tady s tím celým dál. Směřování k čemu...? Myšlenky mi k této otázce poletovaly i během tradičního štědrodenního výletu. Tentorkát jsme vyšli až nahoru k rozhledně Krkavec, kde jsme si dopřáli kafe a svařák a hlavně příjemný pocit zadostiučinění.

Překvapení pod stromečkem se letos konalo v menším měřítku a s menším studem. S Honzou jsme byli podarováni hezkým jednopákovým kávovarem, které jsem revančovala značkovou kabelkou pro Tamaru. Blaženost vnitřní, že se společný čas opět vydařil byla ale tím nejhezčím dárkem myslím pro nás pro všechny.