Advent 2019

Letošní předvánoční atmosféru včetně úklidu jsem si vychutnala s takovou pečlivostí, že nevím kam jsem založila obaly od letos vypitých čajíků. Dokonce je reálná i možnost, že zahučely v odpadkovém koši. Těchto pět  mne doprovodí adventem k posledním Vánocům v rámci projektu "Vypij si svůj Vánoční čaj Kristýno", kterému jsem věnovala nejen tento virtuální prostor, ale i energii a opravdovost samotného žití. 

Letošní Vánoce strávíme v rodinném kruhu společně s Vaškem a jeho přítelkyní Tamarou, kteří za námi přijedou do Plzně. Původně jsme se domlouvali, že u nás i přespí, ale nakonec to vypadá, že večer pojedou nazpět do Prahy. Pro Honzu je to zcela nová situace, a myslím že i pro Tamaru to nemusí být samozřejmé, takto společně trávit Štedrý den. Doteď jsme trávili Štědrý večer vždycky jako rodina Inuš + Vašek + já. Letos je to tedy poprvé, co se rozšíříme oficiálně o naše partnery.

Pro mě to je malé požehnání, jsem na nás s Vaškem skutečně hrdá za to, že se nám daří takto fungovat. Žádná přetvářka. Doufám, že nám tato tradice vydrží i v budoucnu, budeme-li mít ještě já anebo Vašek nějaké další děti. Stejně jako každý rok i letos vyrazíme někam do lesa připravit Vánoce zvířátkům, a pak se doma potěšíme klidem, deskovkami a dárečky. 

Přiznávám, že mi chybí rozpustilá a zároveň tajemně očekávající atmosféra spojená s rituálem Adventní spirály s dětmi v Lesním klubu. Je to poprvé po několika letech, co si procházím tímhle obdobím jen s Inuš. Pro Honzu jsou tradice zajímavým zpestřením, ale facebook a pivo z denního repertoáru nemizí :-D. Jak to mainstreamové panelákování nemám čím "ředit" (rozuměj spoluutvářet tu atmosféru očekávání Světla), jsem méně vlídná oproti loňsku. 

Myslím, že vliv na to má i stále se velkoucí nepříjemno spojené s kritikou v práci. Nevěřila bych, že se mě takováto věc dokáže takto dlouho dotýkat, ale někde to tam na pozadí jede. Nejsem úplná, a ani pokorné kráčení adventem mi nepomohlo. Připadne mi to tak paradoxní...Ve chvíli, kdy zahájím výcvik od kterého očekávám maximální přínos pro svou dosavadní praxi, přijde takový zátip. Každý den mi to alespoň na malou chvíli zaplaví myšlenky.  Říkám si, že tohle je asi běžná realita pro většinu lidí. Každý den mít nějaké to bolavé nepříjemno, maličkou nespravedlnost... Právě takovéhle maličkosti totiž povzbuzují naše komplexy a vztahovačnost, která tvoří nedílnou část naší lidské podstaty.  Mě se to nejčastěji stáhne do šuplete s názvem  "Prostě nejsem dost dobrá..."

.

Končí letošní advent, přichází 12 posvátných nocí, na kterých si mohu ladit následující rok. Co se v něm bude odehrávat? Co si přeju? Každý den dostáváme nekonečně mnoho příležitostí nejen k učení, ale i k radosti. Přesto se nám často stane, že jsou to obavy nebo výčitky - a je jedno zda k nám samotným, nebo ke druhým - co nám kapacitu zabírá. Až dnes sfouknu svíce na adventním věnci, budu se snažit sfoukávat zároveň i svoje vzorcovité "be perfect" mantry, které mi ve výsledku nic nedávají. 

Přeju si, aby letošní advent došel svému naplnění zítra, až budeme v pěti sedět u svátečního stolu a baštit štědrovečerní večeři.