Advent 2018

Je půlka adventu. Na faktu, že žití někdy bolí a že bez psaní mi jde ledacos hůř, se nic nezměnilo. Ale nějak to dávám a hýbe se to k lepšímu. Piju zase čaje z Adventní sady od Vaníčků a připomínám si, že už je to téměř rok od chvíle, co jsem otevřela první sáček, a že to je skoro jako by to bylo včera, a zároveň ohromně moc v minulosti.

Letos to vychází na čtyři sáčky, aby to vydrželo ještě další dva roky :)

Posledního listopadu jsme měli v našem lesním klubíku slavnost Adventní spirály. Atmosféra, šero, svíčky, rodiče, oheň, zpívání...prakticky vše co se vejde pod nálepku "komunitní setkání". Měla jsem připravené povídání o adventu, povídání zaměřené na děti a zároveň i na dospělé,taková dvouúrovňová světelná střela, kterou jsem ale seskládávala z větší části až těsně před zahájením celé akce. 

Vnímám rok jako cyklický kruh. Zimní slunovrat protipólem slunovratu letního. 

Je-li Štědrý den vrcholné zakončení adventu, je Svatojánská noc vyvrcholením očekávání léta. Advent je o čekání. Slavností spirály se toto období otevírá. Děti mají, na rozdíl od lampionů na sv.Martina, svá světýlka nekrytá, nesou si je v ruce a chrání plamínek vlastníma ručkama. Je to dobrá symbolika obnažování, pro advent typického. 

Zatímco zvenčí jdou tlaky na úklid, nákupy, pečení a všechno to čančaní                    a zkrášlování našeho okolí, příprava našeho nitra je pouze v naší vlastní režii. Naši předkové toto období čekání nesli těžce. Temnota adventních týdnů byla skutečná a čekání na světlo bylo takřka doslovné. V dnešní době můžeme na Advent nahlížet jako na příležitost ke změně, nebo alespoň k narušení zaběhlých stereotypů.

Děti otvírají nedočkavě okénka v adventním kalendáři, a my dospělí se jen pachtíme s výběrem co nejlepších dárků (jako by Vánoce byly jedinou možností vyjádřit skutečný zájem o naše blízké), pečením nesmyslně objemného cukroví, úklidem a dalšími "povinnostmi". Ve skutečnosti je to strach z temna a hloubky uvnitř, co nás do toho žene s takovou vervou. 

Zvolnit a zaměřit se na ticho a pozorování sama sebe, někdy může být mnohem nepříjemnější, než stát a nadávat ve frontě u kasy, nebo se splaveně snažit vydrhnout všechny kouty v domácnosti.

Přeji všem odvahu vytvořit si vlastní pomyslný adventní kalendář, v jehož okýnkách se místo čokoládek bude objevovat "hodina spánku navíc", "den bez FB", "den otevřených otázek k mým blízkým", "cvičení na záda" a cokoli, co nás bude vracet od hektických příprav materiálních Vánoc k přípravě našeho nitra na příchod Světla.