A už žádné další vícedenní školení...jenom tohle.

V návaznosti na nepříjemnou situaci na školení v lednu, jsme se s Honzou domluvili, že už na žádná vícedenní školení jezdit nebudu. Minulý týden jsme měli docela velkou debatu na toto téma. Objevila jsem totiž dlouhodobý kurz, který mne nejen láká, ale i jej vnímám jako nutnou součást jakéhosi zarámování a dokončení několikaletého profesního procesu. 

Jedná se o dvouletý výcvik Terapie zážitkem. Kombinace zážitkové pedagogiky a terapeutických přístupů. Akreditace u MŠMT, což nahrává mojí profesi, kde nadřízená tak často zdůrazňuje "nedělej terapii, ale sociální poradenství". Trvání dva roky nahrává i plánování rodiného posunu, konkrétně dalšího přírustku, svatbě atakdále...Dva roky mi přijdou jako dobrá doba pro to nechat zaběhnout a doběhnout aktuální procesy orientované více na pracovní a kariérní oblast, a následně se věnovat spíše rodinnému budování.

Věc jedna je o tom přemýšlet, věc druhá to přenášet do praxe. Nebylo příjemné toto téma otvírat. Připomnělo to nejistotu a nepříjemno ze začátku roku. Pro Honzu bylo náročné představit si, že opět někde trávím čas na druhé straně republiky s cizími lidmi, s rizikem nulového signálu. Pro mne bylo náročné vůbec přijít s tématem "chtěla bych do toho jít, právě teď, když se spolu sestěhováváme, a co jsme si plánovali, jak se budeme věnovat sobě. Jo, a je to na dva roky lásko". 

.

Současně cítím, že absolvovat tenhle dvouletý výcvik je pro mne opravdu životně  důležité. Je to silnější než obyčejná ambice. Je to podobný pocit, jako když jsme zakládaly projekt o poruchách příjmu potravy, nebo jsem kývla na práci v nízkoprahu. Životní mezník. 

V tomto případě si dokonce troufám tvrdit, že je to ještě něco víc... Zarámování dosavadních zkušeností z terapie divočinou, výcvikem KO treku a vůbec práce s mládeží do něčeho hodnotnějšího, a to nejen z hlediska akreditace. Doposud se rozvíjím do různých směrů, a v tomhle cítím možnost si to sjednotit a zpevnit, vyladit. Profesně se zlepšit. Potkat lidi, kteří se tomu také věnují, dostat inspiraci, podporu, nástroje...

Po vícečetné debatě jsme se s Honzou shodli, že se do výcviku zkusím dostat. Poslat životopis a motivační dopis je věc jedna, ale přijímací skype pohovor je věc druhá. Když jsem poprvé koukala na vedoucího výcviku přes displej svého mobilu, pocítila jsem drobnou obavu. Muž měl evidentně mnoho práce, dlouho nespal anebo byl něčím zahlcen víc, než se hodí pro přijímací rozhovor. I takto na dálku jsem vnímala, že se víc napojuju já k němu, než on ke mě. Skoro mi přišlo, že je vlastně jedno, co budu říkat, protože dostatečný byl obsah CV a motiváku, a že teď spolu splníme takové divadlo, abych měla pocit, že o místo "bojuju". Otázky klasické, co od toho čekám, co bych od výcviku chtěla, zda jsem ochotna jít do osobní roviny a pracovat se svými tématy...První dvě třetiny hovoru prakticky o ničem novém, než co se dalo přečíst v zaslaných dokumentech.

Pak se mne vedoucí výcviku ale zeptal, jak to mám s vyznáním. Zda jsem v něco nebo někoho věřící. To bylo jako mávnutí proutku, a okamžitě jsem byla více v pozoru. Řekla jsem mu, že jsem docela silně věřící, ale nezařazený křesťan. Současně mám velký respekt k předkům a dřívějším kulturám. Na to jsem dostala otázku, jaký mám názor na rituály, a zda si umím představit do toho jít.  Popravdě mne to zahřálo u srdce, protože velmi věřím na sílu rituálů v životě člověka, při práci s mladistvými, nebo obecně při práci s lidmi. Odpověděla jsem tedy několika rozvinutými větami, kterými jsem se snažila definovat svou jasnou participaci na jakémkoli rituále, který se nebude vztahovat ke konkrétnímu božstvu.

Další otázka, kterou mi vedoucí výcviku položil, mne doslova vzburcovala. Zeptal se mne totiž, zda je pro mne ok, že se ve výcviku potkám např. s tantrickou kněžkou. Tantrická kněžka na takovémto výcviku? V hlavě mi blikla kontrolka. Jestli něco skutečně NECHCI na takto dlouhodobém výcviku v oblasti psychoterapie a zážitkovky, pak je to nějaké ňuňáníčko ženské a mužské části v každém z nás, řešení energií, řešení patologií osobních vztahů, ultravegebio atakdále. Chci pofesionální kolegiální podporu v oblasti zážitkovky a terapeutických přístupů od lidí, kteří nemusí být alternativní.

Vrátila jsem otázku otázkou, zda budeme dělat nějaké vychýlené rituály související s tělem nebo nějaké řízené meditace, protože to by pro mne asi bylo velmi náročné.  Vedoucí výcviku řekl, že určitě nebudeme dělat nic nezákonného nebo erotického, a dokonce ani ezoterického. Zároveň je součástí výcviku nahlížení například do rituálů indiánů atd. To mne hodně uklidnilo, a kontrolka zhasla s předpokladem, že pro tantrickou kněžku nejspíše bylo důležité tuto profesi zmínit, než aby to bylo něco, co by vedoucí výcviku považoval za výzvu směrem ke mě. 

Stejně ve mě ta tantrická kněžka rezonovala. Musela jsem proto zeptat v závěru skoro hodinového rozhovoru, 

z něhož jsem dostala dobrý pocit skutečně až za pět dvanáct, 

co za lidi plusmínus ve výcviku bude, a jaký je věkový rozsah. Dost by se mi nechtělo být mezi studenty nebo bezdětnými lidmi, na druhou stranu z upoutávky vyznívalo, že bych se mohla setkat spíše s vrstevníky a staršími lidmi. Odpověď mě potěšila - kromě tantrické kněžky jsou ve výcviku hlavně matky, kluk pocházející z waldorfského prostředí, koučové, věkový průměr kolem třiatřiceti. To vše zní bezpečně, výběrko bylo z mého pohledu dostatečně , a doufám že se potkám i s někým, kdo pracuje s mládeží, nebo se věnuje podobným věcem jako já. Teď se jenom nepo*akat radostí z toho, že jsem prošla výběrkem, a že v srpnu jedu na první čtyři dny. 

V kontextu toho, že se mi nepodaří do konce června (což je za 4 dny) přestěhovat věci z Hořo do Plzně, je celá záležitost s výcvikem trošku umazaná sazemi. Mrzí mne, že nejsem schopna věnovat více úsilí a energie do balení a logistiky stěhování, ale nadchnout se pro výcvik mi problém nedělá. Zároveň si říkám, že tahle etapa bude skvělá se vším všudy, právě takto, protože to všechno do sebe zapadá a dává smysl. 

Harmonizuje a finalizuje se vztahová rovina (ve smyslu společné domácnosti, společného budování něčeho stabilního), harmonizuje se i rovina profesní. Dosavadní plynutí řeky života vtéká do rybníčku. Opouštím fungující systém, a zároveň pokračuju ve fungujícím systému. Žádné útěky, žádné z horšího do lepšího. Prostě jen pokračuju...

Věřím, že na školení se potkám lidmi, od kterých se budu moci učit, a že mmj ověřím, že únava vedoucího výcviku byla pouze chvilková, a že se setkám s dobrými lidmi v kvalitní sestavě. Máme s Honzou domluvená pravidla, mmj. že si každý večer napíšeme nebo zavoláme, aby bylo jasné, že jsem vpořádku. Bude dopředu vědět, na jakém místě výcvik bude, a já si budu hlídat situace, které by mohly být potenciálně rizikové.